Mýtus „střední třídy“

Pan Bašta v Parlamentních listech analyzuje oblbování tzv."střední třídy" oligarchy a globalisty, kteří si tak počínají v panské jednotě.

Tzv. "střední třída" obsahuje třídy dvě

Otázka zní - Co to je "střední třída"?

Střední třída je  souhrnný anglosaský pojem pro dvě skupiny sociálně slabých skutečných, existujících tříd - proletariátu a maloburžoasie. Používali jej státníci jako Churchill, nebo západní profesoři sociologie. Běžně se dokonce objevuje i v uměleckých filmových produkcích západu (např. v seriálu "Columbo").

Současní teoretikové, včetně teoretiků sociální demokracie - u nás třeba profesor Keller - se pojmům "proletariát a maloburžoasie" vyhýbají jako dýmějovému moru, jako onomu strašidlu obcházejícímu nikoli jen Evropu,nýbrž celý svět.

Proč? Protože pojmy "proletariát a maloburžoasie" mají protipól "velkoburžoasii", a celá tato terminologie, byť je velmi přesná,a vědecky opodstatněná, je ostrakizována jako "nežádoucí bolševismus", jako nežádoucí marxistická terminologie. A jako jsoucí od ďábla, jsou tyto pojmy dočasně zatraceny, nebo zesměšněny a odkázány na dočasné smetiště společenských teorií.

Jaká je skutečnost - jaká je dnešní realita rozvinutých společností rozvinutého kapitalismu?

Tato. Takzvanými "revolučními převraty" ve východní a středovýchodní Evropě, jakož i "afroarabským jarem" v kataklysmatických státech Afriky a Blízkého a Středního východu nezmizelo třídní rozvrstvení společností. Opak je pravdou.

Změny struktur proletariátu a maloburžoasie

Třídní rozdily se naopak vyhrotily do téměř krizové podoby. Specifika tohoto vývoje však změnila složení a podobu tříd, jaká platila ještě pro počátek 20.století.

Největší změny zaznamenal tzv. klasický proletariát - tj. třída masových dělníků obřích závodů a koncernů, dále hornické společenství, a zemědělský proletariát, tj. třída bezzemků sloužících dříve u statkářů. K tomu jen poznámka o zemědělství.

Zatímco socialismus vyřešil bezzemky definitivně a nastolil družstevní kooperaci,jež byl po počátečním problémovém stádiu nakonec nesmírně úspěšná, tak novorežim kapitalismu tuto zemědělskou konstrukci zničil a vrátil se k zaostalému a daleko méně produktivnímu "farmářství", které může být kdykoli zničeno zahraniční konkurencí, nebo udržováno v přijatelném živoření dle potřeby nadnárodních oligarchických zemědělských koncernů

Ještě ve dvacátém století existovaly tyto početné třídy jak v zemích socialismu,tak i v zemích kapitalismu. Toto vše se s rozvojem vrcholného kapitalismu a s příchodem vědeckotechnických revolucí počalo dramaticky měnit.  V kapitalismu 20. století došlo s technickými a technologickými inovacemi k likvidaci tradičního průmyslu v klíčových zemích západu - v USA a v Británii,a tento proces prosákl i do Francie a Německa.

I v zemích socialismu, které na toto reagovaly se zpožděním - tj. na pronikání technologických a technických inovaci (robotika, NC systémy, počítačové technologie, nanotechnologie atd.) nastal proces nejdříve koncentrace podniků od národních do státních,a poté státních koncernů, což odpovídalo zhruba vývoji v západních zemích s jejich mamutími nadnárodními koncerny a trusty. Zde byl počátek globalizace planety. Vznikly nadnárodní bankovně průmyslové komplexy a vojensko průmyslové komplexy západu, které postupně pronikaly do řízení doposud národních států a vytvářely nadnárodní vládnoucí vrstvu. Tento proces neskončil, neustále pokračuje a košatí.

Tento proces si dal za úkol zničil svého ekonomického a politického protivníka a souputníka - socialistickou soustavu, a to pomoci

a) uzbrojení

b) infiltrací rozvratných hnutí.

Toto vše bylo splněno na přelomu 20. a 21.století s výjimkou Číny a Kuby. (Nepočítáme-li Severní Koreu). Všude jinde byl socializační proces svržen (Latinoamerické republiky, Vietnam atd.)

Jak s tím souvisí změna proletariátu a maloburžoasie?

Takto. Dřívější struktury velkoprůmyslu byly postupně nahrazovány jinou strukturou - malými a středními podniky s jinou technologií, zaměřenými na jinou výrobu a jinou spotřebu nežli tradiční průmyslové podniky (ocelárny, hutě, doly, elektrotechnické závody, strojírny apod.)

Ve středovýchodní Evropě například nastal proces utlumování a ničení této tradiční výrobní produkce (zastavení výroby mnoha strojíren a železáren, zastavení těžby v dolech atd.) Zatímco vedoucí kapitalistické státy řešily tyto věci filiální výrobou v rozvojových zemích (například chemičky do Indie) zaváděly nové výroby v malých a středních podnicích, zaměřené na vysokou technologickou kvalitu s vysokým podílem technického umu ("know-how").

Podobný proces proběhl i v západní Evropě a dokonce i v USA, což charakterizuje tamní "rezavý pás" zaniklých tradičních továren" což připravilo o práci a existenci miliony amerických dělníků ,tj onen tradiční proletariát. Tyto "rezavé pásy" pak zasáhly Británii, Německo i Francii, a postihly i méně rozsáhlý průmysl Itálie,Španělska, Portugalska, Řecka.

Středovýchodní Evropu zasáhl tento proces v období 90. let 20. století, následujícím po tzv.převratech, nazývaných nesprávně "revolucemi".

Tradiční proletariát prošel těmito změnami

a) likvidací tradičních výrob a oborů   - vznikem obrovské vrstvy nezaměstnaných

b) atomizací malých a středních podniků s maximálním počtem pracovníku do sta osob.

c) předáváním tradičních výrob do jiných zemí

Dnešní neoproletariát má tedy atomizované rozvrstvení v malých a středních podnicích. Historicky se tedy zatím! nemůže opakovat situace společenských převratů, kdy do ulic velkoměst vyrazily desetitisíce kováků, horníků, nebo družstevníků.

Další změnu představuje přechod mnoha dělníků tradičních oborů do jiných odvětví hospodářství, zejména do obchodu a služeb. Toto znamená další atomizaci tradičního proletariátu.

Proces pauperizace neoproletariátu a maloburžoasie

Maloburžoasie doznala rovněž změny. Tradiční maloburžoasii představovali

a) živnostníci

b) příslušníci státních služeb  - policisté, železničáři, zdravotníci atd

c) příslušnici inteligence - právníci,lékaři, profesoři atd.

d) drobní rentiéři

Novodobý kapitalismus de facto zničil a ničí živnostníky a proletarizuje ostatní vrstvy maloburžoasie. Činí tak prostřednictvím koncetrace obchodu a služeb a specializací výrob a distribucí výrobků prostřednictví nadnárodních  koncernových obchodních řetězců.

Právě tento proces označují současní sociologové a profesoři politicky korektně jako "chudnutí střední třídy". Odvážnější badatelé hovoří " o rozvírajících se nůžkách mezi bohatými třídami a chudými". Tento proces nyní zasahuje zejména jak západ, tak východ i jih planety v rámci rozvinuté globalizace.

To vše jsou jen eufemismy pro označení procesu pauperizace proletariátu a maloburžoasie. Budoucí sjednocování neoproletariátu a maloburžoasie se bude muset dít jinými metodami, nežli tomu bylo v dobách klasického proletariátu. Svou roli sehraje moderní komunikace, především internet, a možná i jiné formy sdružování v boji za práva sociálně slabých tříd. Zatím je toto vše ve stadiu zárodečného chaosu a živelných forem demonstrací. Do doby, než úlohu vedení převezmou noví hegemonové neoproletariátu.

Specifický vývoj  Číny a Ruska

Zatímco globalizace produkuje obrovské antagonismy vznikající chudnutím proletariátu a maloburžoasie na jedné straně, a obrovskou koncentrací dobyté renty na straně velkoburžoasie (včetně reliktů starých skanzenových  tříd jako je šlechta a církev), specificky odlišný vývoj probíhá v obou jmenovaných zemích.

Obvykle je tento proces v těchto zemích označován jako jisté modifikace státního kapitalismu.

Přitom Čína stále zachovává politický půdorys země socialistické ideologie, propagující modifikace řízení s mnoha prvky státního kapitalismu.

Tato specifika vyvolávají mohutný odpor globálních struktur kapitálu - někdy označovaných jako "globální prediktor".

Další vývoj tedy se bude odehrávat na půdorysu stýkání a potýkání globalistů   se státními dirigisty Ruska a Číny, pokud nedojde k pokusu o tzv. konečné řešení III. světovou válkou.

Jiří Jaroš Nickelli